CO JE TO CONTINUUM MOVEMENT A S ČÍM MI POMOHLO...:)

 

Když jsem se asi před 5 lety potkala s Continuum Movement u Liz Koch, která se tímto "konceptem" pohybu inspirovala při práci s bederními svaly, byla jsem unešená - a to je slabé slovo. Mé tělo, má mysl... všechno se vrátilo někam, kde to tak dobře znám a okamžitě nastoupila odpověď ve velkých změnách .... ve mně a posléze i životě. Po skoro 15 letech různých technik a práce na sobě... jsem našla přesně to, co mi sedlo ve všech možných úrovních mého hledání.

Co je to Continuum Movement? Vlastně se to velice těžko vysvětluje. Je v tom přítomno tolik rovin, tolik možností... že není jednoduché to vysvětlit. Zkráceně... je to vhled a naslouchání sama sobě skrze jemný somatický přístup k tělu. Je to hravá práce s vodou v těle. Cesta do tekutin a my víme, že naše tekutiny (voda) je propojená se vší vodou na světě, včetně té v kosmu, že má svou paměť. Víme, že vše co vzniklo, bylo vodou dotčeno. Víme, že bez vody by nebyl život. Víme, že voda má svou sílu. A od toho se to odvíjí. Vlastně se dostáváme na rozhraní něčeho, co se opravdu těžko vysvětluje, protože, s jistou nadsázkou, je to úzká hranice mezi realitou a vizí. Že vlastně nic nevíme - a z toho vycházíme. Že my to neděláme - a od toho se odvíjí naše praxe. Continuum Movement mohla býti docela dobře práce s emocemi, tělem, stejně jako spirituální praxe, která je ale velice léčivá a "fyzická" (možná kvantově fyzická:) - je to tak trochu podobné kraniosakrální terapii, kterou si poskytujete sami sobě....

V čem mi to pomohlo? Ráda bych se zmínila o některých konkrétních věcech z mé zkušenosti, byť vše je tak propojené a "nikdo není ostrov".... a tato "praxe" umí prohlubovat to, s čím se potkávám nebo, někdy, v mé historii, jsem se potkala...

Tedy...Dnes když mě někde něco bolí, vstoupím dovnitř... a bolest odejde (fyzický projev je však jednodušší než hluboké příčiny... tělo je živoucí proces). Vyléčila jsem si třeba bolesti kloubů, nejen té z důsledku hypermobility (léčení hypermobility na více úrovních - velmi široké téma), ale i něčeho, co začalo už v dětství. Před několika lety mě bolela kyčel víceméně pořád, ale cestou zvuku, dechu, mikropohybu a stavu mysli prostě zmizela... O bedrech ani nemluvě... dlooouho mi trvalo, než jsem "pochopila", že nemusím prožívat emoce jiných lidí:). Tekutiny promlouvaji ve všech aspektech bytí a dostávají nás hodně hluboko. Těch změn je mnoho.... velkou změnou je věc, kde se mi to nedává snadno do slov, protože něco se opravdu těžko vyslovuje.... i proto, že někdy věci se zdají až neuvěřitelné. Je to spíše mé intimnější téma, ale ráda ho sdílím, protože mi to přijde zajímavé a jsem šťastná za celý ten proces a vše, co v něm bylo, vlastně stále je a pokračuje...

Je to jeden z těch našich různých příběhů, které všichni máme v těle... Před více než 20 lety jsem se začala sebe ptát, zda je v pořádku, že jsem vůbec necítila svá prsa. Prostě nic, když jsem se jich dotkla... ani dotek, ani potěšení, ani bolest. Tehdy jsem se na regresní terapii ptala kruhu žen, jestli je to v pořádku a jestli ony něco cítí. Ujistily mě, že oni tedy cítí:). A já cítila, že ony cítí! A začala má pouť otázek, cesty rozpomínání, ve které jsem měla silný pocit, že pod tím vším přece musí být něco úžasného! A tento pocit me vedl. Během těch let jsem si prošla mnohým "cvičením" i zkušeností. Postupně cosi dozrávalo, objevovaly se různé příběhy, něco se rozmrzlo a něco se i zahřálo, mnoho věcí.... přijetí, poznávání v různých rovinách těla a mysli... ale čas 20 let utekl tak rychle...jakoby to bylo včera a přitom... je dnes všechno úplně jinak....a mezitím....

... když jsem objevila možnost práce s tekutinami, této formy energie, otevřela se mi nová dimenze. A jednou z nich byly i má nová prsa:o). Objevila jsem pravdu, že v bolavém místě je schován velký poklad! Příběhy energetických toků, které probudily k životu spící část těla, poznávání další mnohadimenzionality těla, kdy tělo začne vevnitř hřát, reagovat, cítit. A bylo to, jako když se sopka probudí po mnoha letech stagnace.... Se svými prsy jsem si pak prožila období jakési laktace, kdy reagovaly (ač děti tomu odrostlé:) produkcí tekutiny na zvýšený oxytocin , později jsem s překvapením zjistila, že to bylo období 9 měsíců... Znovu se obnovovaly ztracené proudy v těle....i z dávné minulosti... ne jen ty, které běžně známe....

ONO se to léčilo.... Byla to jedna z těch věcí, co prostě žasnu, mám slzy dojetí nad tím, jak vlastně funguje naše tělo. Že vlastně opravdu málo z něj známe, neznáme jeho potenciál, a že je to zázrak, pro který se těžko nacházejí slova.

A pomalu se učím tuto možnost předávat dále... Jedním ze základních principů této práce s tělem je "self learning" - druhého člověka nemůžeme učit něco nového, protože vše už má v sobě... Učení a léčení pro nás jde tedy spíše přes vlastní ztělesněnou zkušenost (lektor je jako průvodce po krajině, kterou si předtím prošel a připravuje druhému prostor pro jeho vlastní zkoumání a tvoření nového), je to proces, který má svůj čas... Kdy je to cesta velice individuální, neboť každý má ten svůj příběh, který se při této praxi zvědomuje... je zde velmi tenká hranice mezi tím, co si myslíme, že naše tělo potřebuje, a co doopravdy potřebuje. Naše mysl není úplně tak zvyklá na tento přístup a také se lecčeho vzdát a nechat to něco konat (a to jsou ty velké momenty).

Pro mě je Continuum neuvěřitelné spektrum možností... jako sám život. Učí mě žasnout a být zvědavá - to, že se pozorujete se zvědavostí nebo se pohybujete, že zvědavost vede... myslím, taková ta organická zvědavost (ladíme se na tvořící se organismy) ... je něco, k čemu se vracíme. Neučíme, jen připomínáme. Je pro mě balzámem, když mi pak někdo na kurzu řekne, jo, já to zažila, to jak mě vedla ta zvědavost zevnitř! Poznáte ten rozdíl!

V rovině fyzicko anatomické - "uklidňujeme nervový systém" a to znamená strašně moc!!! Tři slova... Nic honosného...ale velký praktický výsledek. Bohužel jsme dnes ztratili kontakt s onou moudrosti, ze naše největší síla vychází z klidu... a to může být velice extatický stav!

Učíme se BÝT V TĚLE. Jakože tam vlastně nejsme (i když si často myslíme něco jiného). Však pravda také ale je, ze pokud se k tomu "rozhodnete", zjistíte, že tělo je velice přísný učitel:).

Pracovat se životní energií a pak...s ní nepracovat, přátelé milí, v tomto přístupu je obrovská úcta k tomu, co je. My nevíme, ono to ví. Učíme se (nebo se k tomu vracíme) nemanipulovat ani vytvářením myšlenek...a... to naši duši těší...

Našla jsem si prostor v sobě, se kterým se miluji a začínám nacházet tento prostor u jiných. To jsou velice krásné stavy.... a to mi zároveň nabízí k řešení to, co je stále skryto, stíny a bloky, strachy, které tomu brání ... což je opravdu výzva, ale protože cítím své tělo, v hloubce, otevírá mi to možnosti cítit Život - v hloubce, se vším všudy. Někdy... ano.. je to uff:). Ale je to Živé.

V hloubce našeho těla je svět jednoduchý, přirozený... není tady žádný vnější učitel, žádná filosofie, žádná slova... jen se skláním a děkuji.

Jsou věci, o kterých se velmi těžko mluví, protože jsou ještě křehké. A přitom tak přirozené, jednoduché, přístupné. Některé věci nejsou ještě příliš upevněné v kolektivním vědomí pro svou jemnost a my přistupujeme opatrně a po špičkách, abychom tento delikátní proces nenarušili - ani u sebe. Je to jako když jste svědkem rodícího se organismu v jeho počátcích a hledíte na to s úžasem a opatrností, s úctou a ... mnohdy tečou slzy štěstí. I toto je naše tělo.

Proces tvoření, kde Voda hraje hlavní roli, se v nás odehrává stále... tento princip zakladatelka Continuum Movement, objevitelka, vizionářka, tanečnice a šamanka Emilie Conrad používala při léčení neléčitelných paralýz (její terapie byly také součástí laboratorního průzkumu známé vědkyně profesorky Valerie Hunt, to bylo ještě předtím, než později to, co jí procházelo, nazvala Continuum Movement, kde v sekvencích pohybu, dechu, zvuku chtěla předat tento přístup). Pravda... položila si otázku, co je to paralýza. A ona vlastně nevěděla, co to je, neměla akademický přístup ani anatomické znalosti. Naprosto úžasný přístup.... ono totiž vědět, pojmenovat... může být vlastně překážkou. Naše mysl něco vytvořila. Ale my chceme dát prostor ještě něčemu jinému, opustit mysl a být zvědaví, co přijde. Existuje totiž tady něco, co ví přesně co a jak. Emilie říkávala, že to, co děláme, je, že prostíráme stůl pro noblesního hosta. Představte si ovšem, kolik toho uděláte, než v klidu spočinete se svým hostem.

Paralýzy jsou vůbec velice zajímavé téma. Když je někdo diagnostikován jako paralytik, to už je opravdu vážný stav naprostého ochromení, ale přátelé, kdo z nás nezná takové ty menší stavy, kdy se cítíme paralyzovaní? Má prsa byla paralyzována, občas ve společnosti se cítím paralyzována, když zaměřím pozornost jedním směrem, spěju k paralýze.... Voda hledá jiné cesty, jiné možnosti, tak aby se věci daly do pohybu.... v přírodě nebo v těle. To je jedno, naše voda je propojená se vší vodou (zkuste si představit, co všechno toto může znamenat...) a my se dostáváme k naší organické podstatě.

Hezky se Continuum Movement popisuje zde: "Continuum je somatický přístup, jehož prostřednictvím můžeme zkoumat tělo a naučit se naladit na na něj jako živý proces, orchestr neustálé komunikace a rezonance a napojit se na tvůrčí inteligenci našich buněk. Můžeme zažít, že jsme v pohybu a že pohyb jsme. K tomu používáme dech, zvuk, jemně dynamický stimulační pohyb a receptivní, senzorický stav otevřené pozornosti. To nám umožňuje, abychom si všimli impulsů pohybu, které vznikají v hloubce našeho těla. Tím, že vědomě tyto pohyby povolíme, podporujeme komplexní, sebe-regulační procesy, které jsou často doprovázeny mentální a emocionální jasností, pocitem vyživení, propojením, pocitem bezpečí a posouváme se od často konvenčního, racionálního, lineárního myšlení k více komplexnímu, více-směrnému myšlení, které propojuje mysl a tělo v jednotu a přináší nás k celistvosti a moudrosti." (zdroj: Somatická Akademie Berlín).

Vlastně se napojujeme na vnitřní moudrost a necháme ji konat. Ona ví, co má dělat. Nemáme zatím možnost nejjednoduššího přístupu být s ní prostě zajedno, protože naše těla jsou na to příliš stažená, naše mysl příliš naplněná a volíme proto cestu dechu, zvuku a pohybu a cestu Vody. Pro mě je to velký dar v přístupu, který je praktický, jemný, mě blízký a přítomný - mám to v sobě:), jednoduchý tím, že se nemusí "studovat" jen hlavou (nikdy jsem nebyla moc studijní typ, jsem spíše studentem života:), zahrnuje fyzično a realitu, normální život, je léčivý a zároveň je tam velký spirituální přesah....

Když jsem přemýšlela nad dynamikou léčení traumatu v Continuum Movement, kde se věci odehrávají ve spirále pohyb-výživa-informace, už už jsem si myslela, že jsem tu dynamiku pochopila jednoduchými slovy (to není jednoduché! - jakože to pochopíte i tělem a pak to dáte do jednoduchého vysvětlení:).

A pak mi řekla žena, která Continuum dělá 30 let, nesnaž se to pochopit a zůstaň v "silent level". A to se mi moc líbilo:).